Tento text jsem začal jsem sepisovat s představou ukázat jaké je studium na Přírodovědecké fakultě UK. Myslím si, že by bylo velmi zajímavé přečíst si podobné texty o studiu na jiných fakultách a vysokých školách a tak jsem začal psát. Navíc hledám někoho, kdo by chtěl napsat něco podobného a text sem buď připojit nebo mi poslat odkaz. Podobným textem je snad jedině Úvod do MatFyzáka, ze kterého jsem si vypůjčil nadpis. Ve srovnání s Úvodem do MatFyzáka se ale pokusím být více obecný o studiu a méně adresný vůči pedagogům. V časopise Reflex vyšel článek o FF UK. Zajímavějším dokumentem je krátký posudek dvou studentů brněnské Právnické fakulty (lokální kopie v HTML|stáhni .doc verzi ze SCIO), který se bohužel moc nevěnuje základním principům studia. Dva dokumenty na téma PřF UK se dají najít v databázi SCIO: první (HTML verze|stáhni .doc verzi ze SCIO) a druhý (HTML verze|stáhni .doc verzi ze SCIO), které podle mne obsahují některé menší faktické nesrovnalosti a pro zvýšení vypovídací hodnoty by jim nezaškodila revize více autory. Krátký text na téma studia v USA.
Úvod o úvodu. Tento text který právě čtete není nijak úplný, mojí snahou je spíše nastínit jakým způsobem se na PřF UK studuje, kdo a proč tyto obory studuje a jaká může být jeho motivace. V tom se liší od dokumentů, které předali společnosti SCIO nějací studenti (viz. výše). Tento text není žádným oficiálním dokumentem! ;) Je určen především těm, kteří chtějí vědět co se na této fakultě studuje, o čem je samotné studium a jaké je uplatnění. Je psán co nejvíce obecně a doufám že i s určitým nadhledem. Jak jsem již zmínil výše, mojí primární motivací bylo (a je) srovnání s jinými fakultami a obory. Dalo by se říci, že je psán pro ty, kteří chtějí vědět o co přišli ... Budu vděčný za jakékoli připomínky a případná doplnění.
Na Přírodovědecké fakultě UK je několik studijních oborů. Než se dostanu k jejich bližšímu popisu, uvedu krátce něco o jejich studentech.
Pětileté studium biologie. V něm jsou zásadě
2 typy studentů:
a) Jedni od malička měli rádi přírodu, lisovali listí mezi
novinami a zakládali si herbář, sbírali kameny nebo brouky, pěstovali či
chovali všechno možné a v zásadě už se delší dobu těšili na studium na
PřF. Je jich málo, řekněme 20 - 50 v ročníku (biologie), ale zato do
určité míry drží laťku a motivují ostatní.
b) Aspoň polovina studentů není až tak vyhraněná. Tito studenti se
někdy ke studiu na PřF rozhodli až na poslední chvíli, většinou studium
až tak nehltají, ale nechci je označovat jako "ten zbytek". Někdy jsou v
kolektivu tím pravým kořením víc, než někteří "ulítlí" olympiádníci z
první skupiny. Navíc během studia úspěšně stírají rozdíly s první skupinou
tak, že v posledních ročnících dopadnou všichni stejně špatně -- mají pocit
že nestíhají a nezvládají diplomovou práci. Znalostmi a dovednostmi se rovněž
vyrovnávají skupině a), ale v prvním ročníku si jich prostě všimnou.
Jak již bylo naznačeno, někteří z té první skupiny studentů se navzájem znají ze soutěží kterých se účastnili na základní a střední škole -- setkávali se navzájem na biologických a chemických olympiádách (BiO a ChO), na krajských a celorepublikových kolech SOČek, na soustředěních jako je "Lhotka" (pořádáno DDM, Praha) nebo soustředěních sdružení Arachne či "Běstvina" (viz dále). Většinou nejlepších 5 z každého krajského kola olympiády jelo vždy na 2-3 týdny během léta na odborné soustředění do Běstviny u Čáslavi, kde jim přednášeli studenti a pedagogové z PřF UK zajímavosti z biologie či chemie. Biologové mikroskopovali a pitvali co se dalo, sbírali a pozorovali po okolí všechno živé a pár nejlepších z celostátního kola olympiády po tomto soustředění odletělo každoročně na mezinárodní olympiády. Ten kdo vyhrál v Čechách umístil se často na špici i v mezinárodních kolech, ať už to byla matematická, fyzikální, chemická nebo biologická olympiáda. Škoda, že plno takto vysoce motivovaných středoškoláků přišlo o elán na vysoké škole (a někteří ji ani nedokončili) - potkal jsem jich během studia na UK víc než dost (a jsou takoví na PřF UK, MFF UK či "fujtajflu" (f. jaderné fyziky)). Ocenění z olympiády se studentovi hodí když předkládá v zahraničí životopis a uchází se o zahraniční stipendium (ačkoli je mu třeba o pět let více a jeho "dětské" úspěchy se zdají již dosti nezajímavé). Asi by mohl vzniknout pěkný poprask kdyby někdo provedl anketu mezi bývalými účastníky celostátních kol a zjišťoval, kam je zavál život (někteří nedostudují nebo jdou studovat něco úplně jiného). Ještě horší výsledek by při přinesla analýza čím se živí absolventi PřF ze všech studijních programů včetně doktorského (povětšinou ne vědou či biologií).
Tato malá skupina studentů (bývalých olympiádníků) má některé zkoušky z prvních ročníků skoro "v kapse", neboť se již některá témata naučili na střední škole a tak poznat např. všelijaké podivné hmyzáky, mechy nebo trávy jim nečiní problém. Stejně tak bravurně ovládají základy molekulární biologie a biologie buňky. Příkladem snadných zkoušek by mohla být chemie přednášená biologůmi, natož budoucím učitelům (ta je ještě lehčí), která je i v t0 verzi pro biology velmi chabá a v podstatě je opakováním středoškolské látky. Pouze fyzikální chemie je něčím novým, pokud ji student biologie musí absolvovat (ale kdo z biologů ji opravdu potřebuje?). Naopak studenty geologie potrápí 2 semestry matematiky stejně jako studenty chemie. Však se proto na biologii se hlásí dost studentů co mají s matematikou problémy a jsou tím poměrně pověstní. ;)
Pětileté studium chemie. Obdobně jako na biologii, olympiádníci s výrazným náskokem a ti, co nebyli o svém studiu chemie až tak přesvědčeni. Zato je všechny stihne podobný osud jako biology. ;)
Pětileté studium geologie.
Studium učitelství. Jsou studenti učitelství, kteří jsou stejnými enthuziasty jako biologové, navíc mají snahu a zájem své zapálení předávat dál, a tak učí. Pak jsou Ti, kteří si vybrali učitelství jako své budoucí povolání a více či méně pečlivě se mu věnují, dalo by se říci oddaně hned po ukončení studia (navzdory překážkám, které jim kladou ředitelé škol, rodiče žáků či MŠMT). Najdou se ale i tací, kteří už před přijímačkami ví, že učit nikdy nebudou, děti a mládež nesnášejí, nikdy s nimi nepracovali a učitelský směr si vybrali proto, že jim jako studium přijde jednodušší. Studenti učitelských oborů také v závěru studia nestíhají (jako biologové a chemici píšící diplomku), ale jejich studijní problémy bývají jiného rázu - povinné praxe, vedení exkurzí, všelijaká komunikace se školami.
Poměrně důležitým faktorem ve studiu jsou různé terénní kursy, na kterých se studenti nejen něco učí prakticky, ale také se na nich tmelí kolektiv, poznávají své potenciální školitele a vůbec. Navíc studenti ve vzájemné komunikaci (ale i v komunikaci s pedagogy) rozšíří své obzory o poznání, co lze dělat/studovat v jiných oborech. Jeden si přece musí vybrat jako svoji další specializaci. Biologové mají v prvních 3 letech několik kurzů a je to ta příjemnější část studia (viz níže). Geologové kdysi objížděli autobusem celou republiku a poznali nejen každý důležitější kopec nebo skálu či zlom, ale ... i vypili dost piva. ;) Piva se asi nevzdali, ale tento kurz už se prý z finančních důvodů nekoná.
Na můj vkus dost studentů překvapivě neumí plavat a tak povinné plavání v prváku není vůbec na škodu, stejně tak zimní lyžařský, letní sportovní kurz a vodácký kurz. Kdysi se proslýchalo, že snahou na PřF není vychovat skvělého intelektuála, ale vědce co se umí za těmi kytkami na ten kopec i dopravit. Vůbec, čím jsem starší tím více si cením sportovních kurzů a všeho sportu, do kterého jsme byli občas nuceni (pamatuji diskuse o tom zda by nebylo lepší výuku sportu úplně zrušit, přitom by to byla opravdu škoda protože to má některé pozitivní vedlejší efekty).
Třeba ve srovnáním s německým Mnichovem (kde jsem pár let žil) je nabídka sportovních a dalších neodborných aktivit pro studenty pražské UK už tak velmi chabá a cizí studenti by se asi divili nemít zde k dispozici sportovní vyžití vůbec, nehledě nato že by z nás nebylo nic kloudného. V Mnichově mají studenti možnost plavat, saunovat se, potápět se, tančit, plachtit na windsurfu ale i jachtě, létat, jezdit na koni, jezdit na lodi na klidné ale i divoké vodě, k dispozici mají všechny možné halové a venkovní sporty včetně horolezectví, lezení ledopádů, skialpinistických kurzů a šermu a to vše za paušálních zhruba 23 Euro za semestr, což je asi tak 8-20 kusů chleba či 20 litrů mléka nebo 2 velmi levné večeře v restauraci. Tady je stránka mnichovského sportovního univerzitního centra).
Potkal jsem během studia pár studentů, kteří dokázali studovat současně PřF UK s jinou VŠ, například kombinace geologie+architektura, biologie+filosofie, biologie+ekonomie nebo zootechnika+biologie. Bude asi s podivem, pokud se najdou v současnosti a budoucnu někteří ochotní po dokončení jednoho studia přistoupit ke studiu dalšímu, zejména když už nejsou/nebudou nejmladší, měli by se pomalu ohlížet po vlastní rodině a ne dalších 5 let být studentem, již teď si musí navíc platit zdravotní pojištění po 26. roce a alespoň jako biologové si nevydělají zdaleka ani průměrný plat. Samo o sobě postgraduální/doktorské studium už bohatě stačí na to aby člověk byl do třiceti bez peněz s nevyjasněnou budoucností -- a pak vlastně taky protože vás rozhodně nic dobrého po finanční stránce nečeká(ani ten průměrný plat pokud nemáte slušné příjmy z projektů, které vám nikdo nezaručí)! Navíc, je jasné že i po postgraduálu je třeba se neustále sebevzdělávat dál a dál, občas vycestovat na delší čas do zahraničí a uvědomit si, zda člověk chce zůstat v zahraničí kde je rozhodně lepší finanční podpora jak výzkumu (tak i jeho plat) a nebo se dobrovolně vrátit do celkově nevalných pracovních podmínek v Česku.
Důležitou otázkou je proč nutně studovat v Čechách. Třeba v Mnichově budete studovat za 35 Euro za semestr, bydlet na koleji za 170 Euro a pak potřebujete ještě aspoň 150 Euro na jídlo a dopravu po městě (student na zahraničním pobytu v rámci projekty Erasmus dostane například 340 Euro měsíčně). Srovnejte to s očekávanými 30 tis a v magisterském studiu 50 tis Kč na PřF UK ročně. Znám mnoho Čechů, kteří šli do Mnichova studovat když je v Čechách ke studiu nepřijali. Vrchol všeho je, že ti co chtějí v Čechách studovat 2 školy (rozuměj Ti, kteří mají znalostmi a psychicky na to vystudovat naráz či postupně dvě školy, tak budou finančně penalizováni poplatky za studium další školy. Penalizováni budou i ti, kteří pobudou delší dobu na zahraniční stáži a pak si budou chtít ještě rok studia rozložit (ať již z rodinných či studijních důvodů). V Německu studenti velmi pečlivě zvažují který obor půjdou studovat právě podle toho, jaké pak mohou mít uplatnění. Před několika lety tuším v Hamburku zavřeli jednu fakultu (myslím že nějaká chemie), protože neměla studenty. To je koneckonců jedním z důvodů proč považuji existenci tohoto textu za důležitou. Motivace je prostě to nejdůležitější v rozhodování každého jedince.
Následuje přehled studijních oborů které jsou otevřeny na PřF UK (seznam nemusí být kompletní). Já jsem vystudoval obor biologie (později molekulární biologii), ostatní sekce snad doplní někdo další. Některé části textu uvedené níže v sekci Biologie jsou myslím hodně obecné a dle mého soudu popisují věrně situaci i v dalších oborech.
Biologie
V tomto smyslu těch 5 let studia magisterské biologie není ztracených.
Biologie je největší obor na PřF UK, tradičně je hodně
naplněná studenty a má velký převis přihlášek. V prvních ročnících bývalo
studium v zásadě obecné a při něm se student dozví "základy" toho jak
to v té přírodě funguje. První rok býval věnován hlavně botanice a
obecné biologii, druhý rok zejména živočichům. Ve třetím roce se
vyučovalo či prohlubovalo vše další co se nestihlo dříve. V
magisterském studiu se klade větší důraz na detaily v daném
oboru. Student měl prakticky první 2 roky bakalářského studia na to,
aby si vybral v čem se chce specializovat. V magisterském studiu má
student hodně volnosti ve výběru přednášek ačkoli mu je zčásti diktuje
jeho předmět studia, který si vybral.
Zavedení modulového systému
před několika lety ve snaze učinit studium na UK kompatibilní se
světem toto schéma narušilo, takže student se už od prvního ročníku
musí dost rozhodovat, který obor bude studovat a tudíž jakou výuku si
má zvolit. Ponechme na jinou úvahu jak tento systém působí na ty,
kteří "tak nějak neví" a během prvních ročníků se mohou rozkoukat a
jak působí na ty studenty, které zprvu zajímá všechno a během těch
dvou let si naopak ujasní co je jejich priorita.
Struktura studia na biologii se poslední dobou hodně mění, přibývají některé obory bakalářského směru (to aby v Česku mohlo rychle dosáhnout větší procento populace VŠ diplom nehledě na kvalitu). Poněkud rozporuplné bylo zrušení bakalářkých zkoušek ve 3. ročníku To je sice dobré protože již po vás nikdo nechce po 2,5 letech umět v základních obrysech vše, co jste se do té doby naučili z celé biologie, na druhou stranu měl student papír o ukončeném vysokoškolském vzdělání, na který si jinak počká dalších alespoň 2,5 roku. V případě že studium nedokončí má ale smůlu. To si pak uvědomují ti, kteří z různých důvodů nedotáhnou do konce zkoušky, diplomovou práci nebo závěrečné státní zkoušky. Faktem je, že asi největší ztráty jsou během prvních 3 let studia, potom už se nikdo nenechá jen tak vyhodit. Takže bakalářské zkoušky měly svoje plus.
Zelení a bílí vědci. V biologii se poměrně rychle od
sebe oddělují ti, kteří tíhnou k "zelené vědě" nebo "bílé
vědě". Zelení vědci se věnují více pokusech v přírodě (nebo spíše
pozorováním přírody), sběru a analýze čehokoli co se tam dá najít, ti
druzí v bílých pláštích pokud možno drtí cokoli živé na malé kousky až
je z toho "nic" a to "nic" potom analyzují. Bílopláštníci mají
relativně lepší uplatnění v dnešní době, protože alespoň teoreticky
mohou kromě výzkumu v akademii věd či na univerzitě jít navíc do
laboratoří v každém větším špitále a tam zpracovávat vzorky od
pacientů. Je to také mnohem lépe placeno, protože je to prostě
medicína. Dále velmi často končí jako obchodníci v nějaké
farmaceutické firmě a prodávají chemikálie či přístroje, nebo vnucují
nově zaváděné léky lékařům kteří je mají dávat pacientům, provádí
statistiku úspěšnosti léčby atp. Výjimečně mají možnost ve firmách
provádět kontrolu jakosti nějakých výrobků, vyvíjet nové vakcíny
atp. Zelenopláštníci to mají asi těžší, ti mohou jít do několika
zoologických/botanických zahrad, pár ústavů akademie věd, všelijakých
oblastních muzeí kde provádí do různé míry odbornou ale i neodbornou
práci (kterou může dělat chytrý středoškolák). Zelení i bílí vědci
mohou jít samozřejmě na různá ministerstva nebo referáty životního
prostředí atp. ale reference od nich jsou velmi různé.
Na druhou
stranu, nelze se domnívat, že ten kdo nastoupí ve druháku do
laboraratoře s vidinou studia například molekulární biologie nebo
mikrobiologie, má rázem automaticky zajištěnou perspektivní budoucnost
plnou stáží, konferencí a nabídek prestižních farmaceutických firem!
To, co nakonec stejně určí váš budoucí (ne)úspěch je vaše vlastní
zapálení pro věc, kterou se zabýváte. Některým se prostě v daném
prostředí daří protože jsou šikovní, někteří mají zrovna více štěstí
než rozumu a pokusy jim také vycházejí, jiní mají v danou chvíli smůlu
a po několika týdnech zjistí, že používají nekvalitní vodu nebo
chemikálii (nebo že si ji znečistili svojí prací), někteří si v praxi
ověří že některé mikroorganismy prostě v baňce rostou jinak dobře v
létě a jinak v zimě (skoro nerostou) a někteří zjistí, že jim školitel
s ničím moc neporadí a že si měli lépe vybírat místo. U některých
ukáže, že si neumí správně zpočítat jak něco naředit, že třeba nejsou
manuálně zruční nebo že se nehodlají pitvat v nějakých mrtvolách
naložených ve formalínu ... že statistická analýza výsledků jim nic
neříká. Záleží na každém jak se s problémy popere, právě na tom se
ukáže jak umí systematicky, pečlivě a svědomitě pátrat po příčinách
svého neúspěchu, zkoušet alternativní přístupy ke stejnému
problému. Asi takto se rýsují ti úspěšní v zelené nebo bílé vědě. Více
na toto téma je (jak již bylo uvedeno výše) v těchto dvou anglicky
psaných dokumentech: How
to be a good graduate student a How
to do Research At the MIT AI Lab.
Jsou výjimky. Například na fakultě začínala v herbářích u stolu s praktikovým mikroskopem, pinzetou a skalpelem jedna mykoložka, která časem obletěla díky konferencím a stážím snad celý svět a má nabídky z desítky prestižních ústavů na celém světě. Před ní i po ní seděli u stejného zaprášeného stolu ve stejné přetopené místnosti jiní a zdaleka to tak daleko nedotáhli. Kolik studentů se ale vidělo jako úspěsných a kolik z nich se tak doopravdy cítí v závěru studia? -- Málo, velmi málo.
Dobrý a zajímavý start studia.Kromě těch několika
sportovních kurzů, studenta biologie nemine týdenní botanický
kurz, týdenní zoologický kurz. Na kurzech se naučí poznávat všechny
trávy v okolí, všechny mechy co rostou v nejbližších příkopech, kdejaký
strom, keř a "kytku" pozná na první pohled. Bude vždy vzpomínat,
že s botaniky (z oborů lišejníků, hub, mechů a dalších nižších
rostlin) ujde za dopoledne maximálně kilometr, ale zato se dozví mnoho
o lecjakém fleku na listu způsobeným nějakou houbou, naučí se rozeznávat
mechy od játrovek ... Prostě, aspoň jednou za studium se naučí poznávat
všechny možné rostliny ve svém okolí, ačkoli to po pár letech z
většiny zapomene.
Když pak rok poté absolvuje zoologický kurz, hravě ujde několik
kilometrů kolem rybníků v jižních Čechách na Třeboňsku nebo v
Lednicko-Valtickém areálu. Někteří si budou více libovat ve studiu
různých zubů všelijakých myší ať již běhajících či létajících,
ve studiu brouků, ploštic a motýlů, všelijakých druhů ptáků ať již
pozorovaných dalekohledem, chycených do ornitologické sítě během kroužkování
nebo poznávaných po hlase, různých hadů, ještěrek ... no prostě co se
zrovna cestou potká nebo uloví. Večery zpestří nejen poslouchání
nočních ptáků, chytání netopýrů a nekonečná množství komárů, ale i místní
produkce vína.
Specializace a výběr tématu diplomové práce. Pak přijde období kdy se student musí definitivně rozhodnout pro nějaký obor. Odhaduji ze asi 30% studentů biologie se začleňuje do práce v laboratořích během prvního ročníku, zhruba 60% to je již na začátku 2. ročníku a kolem 90% je to koncem 2. ročníku. A tak když během 5. semestru musí mít všichni vybraný studijní obor na nějaké katedře, má už asi každý místo v laboratoři. Má to své důvody proč jsou někteří tak aktivní, protože během těch prvních 2 let má student šanci se sebrat a jít ještě jinam, potom už to jde špatně, navíc olympiádníci jsou na fakultě jako doma a ostatní nechtějí být pozadu. Na druhou stranu ne všichni zůstanou u svého původního tématu, ale často to tak je. Znamená to, že prakticky se připravují na diplomovou práci ne zcela výjimečně již od prvního či počátku druhého ročníku, i když se učí spíš základní metodické postupy a hlavně manuální zručnost potřebnou v laboratoři.
Je práce na diplomové práci vykořisťováním? Do
kontrastu k délce práce na diplomové práci v Česku bych postavil fakt,
že například v Německu a Švýcarsku mají studenti na vypracování
diplomové práce maximálně 6 měsíců. Toto časové omezení chápou oni sami
jako svoji ochranu před zneužíváním jich samých jako levné pracovní
síly a jako možnost jak dát všem studentům zhruba stejné podmínky a
výsledky tak učinit srovnatelné (ačkoli o srovnatelnosti podmínek by se
dalo velmi diskutovat). Těm kterým to nestačí ještě zbývá možnost
prodloužení o 3 měsíce. Studenti v Německu mají určenou minimální sazbu,
kterou jim musí škola či daný institut nebo firma vyplácet během jejich
praktika nebo diplomové práce. Pro zajímavost, v Německu v roce
2002-2003 byla tato minimální sazba asi 215 Euro za měsíc,
ale šikovní studenti si najdou výjimečně práci v takové instituci, kde
dostanou během své diplomové práce až 1000 Euro měsíčně -- dělají
statistické analýzy; přičemž minimální plat je řádově kolem 340 Euro.
Zpátky do Čech, od třeťáku už se každý specializoval a už jsme se
potkávali jenom s těmi, co studovali stejný obor nebo s těmi, se
kterými jsme se setkávat chtěli. Na studijní "kruhy" jsme si nikdy moc
nepotrpěli na rozdíl od mediků a každý se hlásil na různá praktická
cvičení dle své chuti. Od třetího ročníku jme byli víc a víc v laborce
nebo v terénu -- a učili jsme se dělat vědu. Ti, co už na diplomce
začali dělat v prváku či začátku druháku se tenkrát ještě pyšnili kde a
na čem dělají a jak je to skvělé, ve čtvrťáku už přišlo řekl bych skoro
neodvratné rozčarování z toho, že se jim toho zatím mnoho nepovedlo.
Taky už jsme v té době lépe znali ostatní studenty z okolí (z daného
oboru či laboratoře) a viděli jak jsou například v pátém ročníku a
zoufají si, že nemají co sepisovat, rozkládají studium nebo ho
přerušují atp. A to si představte že vás teď ještě bude tento
socialistický stát kasírovat zato, že studujete o více než rok déle
zato, že jste pobyli rok v zahraničí.
Málokdo se poučil. A pak to stejně jednou přišlo -- projít své výsledky a něco z nich sepsat. Při psaní diplomové práce jsme na tom byli stejně špatně jako naši předchůdci z vyšších ročníků a ačkoli jsme s nimi byli v laboratoři každý den a viděli je na vlastní oči, dopadli jsme úplně stejně. Asi 2 měsíce usilovného sepisování (mluvím o magisterském studiu biologie na PřF UK), přičemž se asi nikdo nevyhnul závěrečnému finiši, kdy se spí max. 3-5 hodin denně, diplomka se tiskne přes noc a ráno s ní běžíte do firmy, aby vám jí za 2 hodiny svázali. Znám pár chemiků, geologů a toxikologů kteří mají podobné zážitky. A najdou se i tací kterým při psaní prošedivěly vlasy. Když jsem viděl jak na peďáku (PF UK) a některých oborech ČVUT někteří studenti za pár týdnů nasbírají data, stihnou z nich "něco" vybádat a ještě i za tu dobu i sepíší diplomovou práci, už se ani nedivím že úspěšně obhájí na jedničku diplomku ve které obrázky nemají legendu, struktura sepsané práce nemá hlava ani patu a tabulky nejsou číslované ... Takhle vypadaly naše práce maximálně v rámci biologické olympiády, ale to jsme byli gymnazisté a ne vysokoškoláci. Zato patří dík našim školitelům na PřF UK či AV ČR, přeci jen ty milionkrát zkritizované grafy, které neměly správně popsané osy a měly nevyhovující legendy, k něčemu byly. ;-) Pro některé z nás to byla poslední část studia a správně usoudili, že vysokoškolský diplom jim stačí k tomu mít vedoucí pozici na úřadě či ve firmě a že stát jim tak jako tak nedá ani průměrný plat. Z tohoto pohledu je doktorské studium naprostá ztráta času a okrádání sebe a své rodiny o čas i peníze.
Z finiše rovnou do reality. Málokdo zkončil magisterské studium nadšen, většinou jsme byli trochu rozčarováni ze závěru studia ačkoli vše bylo do určité míry přehlušeno vypětím během obhajoby diplomových prací a státnic. Ale aspoň jsme se ještě mohli v posledních letech studia nějak rozvíjet. Pracovní proces bude brzy likvidovat naši kreativitu a asi právě proto se dost studentů dává na doktorské studium a snaží se zorientovat v sobě samých. Dělat vědu není jednoduché. Jenom pár studentů doktorského studia se někdy dohrabe k titulu PhD. a někteří z nich po letech už jenom proto, aby to trápení ukončili a šli dělat farmaceutickým firmám dealera nebo dělat manažera čehokoliv. Ti co si uvědomili že vědu dělat nikdy nebudou často zkončili studium během čtvrtého ročníku a pak byli rádi že mají za sebou složenou bakalářskou zkoušku. Můžeme se jenom uklidňovat tím, že takto se neplýtvá vzděláním jenom v Čechách ale i v Německu, kde jsem 2,5 roku pobýval. V Německu a vůbec, "západní evropě" a USA je více firem v oblasti aplikovaného výzkumu, kde můžete uplatnit své odborné znalosti -- a v každém případě vás solidně zaplatí. To je v současnosti v Čechách iluzorní.
Výhledy? V USA ten kdo chce dělat vědu má možnost se
plně realizovat (když najde laborku která dobře funguje a vyhovuje mu
pracovní styl a nasazení). Je ve stimulujícím prostředí, materiálně i
finančně zajištěném(rozpočet laboratoře je v přepočtu stejný jako
rozpočet celé grantové agentury ČR, čili máte všechny peníze který stát
dává v Čechách na výzkum pro sebe), akorát že nemá ty evropské sociální
jistoty. Na druhou stranu, po získání titulu PhD. máte v USA v podstatě
10 let na to, abyste se pořádně "rozjeli" a vybudovali si svoji
laboratoř (kde již můžete plně bádat na svém vlastním tématu a ne na
tom, co zajímá vašeho šéfa). V těch 10 letech se skutečně vyžaduje
strmý kariérní růst ve vašem životopise, jinak vás na dobré místo nikam
nevezmou. :) Znám už několik Čechů co jsou z úrovně práce ve Státech
nadšení (to jsou všichni ti, kteří dokáží přijmout za svůj tamní způsob
života a práce a aklimatizovat se). Ne každý to ale umí nebo chce a tak
je dost těch co se vrátí (důvodů k návratu do Evropy je více).
V Německu nedávno zavedli podobný požadavek na strmý kariérní růst
zákonem, který vám akorát podtrhne po 12 letech nohy a zakáže vám
pracovat jako vědec ve státní instituci. V Praxi to vypadá tak, že máte
nejvýše 6 let na to být zaměstnán jako vědecký či pomocný vědecký
pracovník ve státní instituci bez toho aniž byste měl titul PhD. Když
to stihnete dřív tím lépe pro vás, protože se vám ušetřený přičte k
dalším 6 letům během kterých máte získat profesorské nebo alespoň
asistentské místo profesora. Pokud vám to nevyjde a nestihnete daný
úsek za 6 let, máte smůlu a nesmíte být placeni jako vědci. Snaha
německých zákonodárců byla jistě dobře míněná: vyhodit ty méně kvalitní
vědce ještě dokud jim je do řekněme 45 let a kdy ještě mají šanci najít
novou práci jinde (tato podmínka 2x6 se netýká těch šťastlivců, co
dostali smlouvu na dobu neučitou ... ale většina lidí má krátkodobé
kontrakty na 1-5 let). Ti nejlepší i z Německa stejně tak jako tak
odejdou (nebo již odešli) do USA, kde je nesrovnatelně více peněz
investovaných na výzkum, kde je motivující prostředí a student v mnoha
případech neztrácí čas pomocnými pracemi tak jako často v Evropě,
drobné práce provede na zakázku najmutá firma a tak si nemusíte dělat
všechno na koleně.
Všechno stojí a padá s motivací. Ačkoli do studia nastupuje opravdu většina silně motivovaných studentů, postupem času ji prostě ztrácí. Mnohý z nás si myslel že mu přeci nejde "o peníze", ale každý očekává motivující prostředí. Když už ale nemá ani to stimulující prostředí, chce aspoň ty peníze za svoji práci. Peníze tady ještě dlouho nedostane. A tak po několika letech strávených v českém výzkumu kdejakého absolventa během let opustí naivní nadšení a z prostředí začne vnímat výrazněji jeho demotivující prvky. Ti vědci či absolventi, kteří pochopili že takto již dále živořit nemohou (nebo ani nehodlají) pravidelně odchází vydělávat alespoň ten průměrný plat mimo výzkum. Další odejdou když je k tomu donutí finanční situace vlastní rodiny nebo když si uvědomí svojí cenu a své cíle (např. že svoje znalosti mnohem lépe využije v zahraničí a nemá smysl držet Česko "nad vodou"). To v kombinaci s tím, že pracovních míst ve výzkumu je v Česku prostě málo, že jsou špatně placená a že pracovní podmínky rovněž nejsou nijak motivující a vyhlídky nejsou růžové přispívá jenom k tomu, že věkový průměr osob pracujících ve výzkumu je stále vysoký. Celé se to pak vrací jako bumerang na vysoké školy, kde se dá říci že některé obory mají akreditaci jen díky tomu, že někteří profesoři a docenti v důchodovém věku musí přesluhovat aby na tom seznamu garantů jednotlivých oborů někdo byl -- mladá krev prostě odchází pracovat jinam. A tak mění struktura kateder a různě se navzájem kombinují různé studijní obory tak aby měly ten požadovaný počet kvalifikovaných osob.
Uplatnění. K tomu co bylo řečeno výše o studiu biologie lze již jen dodat, že najít místo jako student doktorského (postgraduálního) studia není problém ani ve světě ani v Česku (za tu almužnu, t.j. 5000 Kč a v dalších letech studia v praxi až do výše 7000 Kč ...), jako "postdoc" také není až takový problém najít nějaké to místo (protože je to rovněž smlouva na několik let, většinou financovaná z nějakého přechodného projektu), najít ale trvalé místo nebo s nějakou jasnou perspektivou je velmi těžké (i ve světě). Dostat příplatek ke stipendiu či k platu ve výši několik tisíc Kč je hotové štěstí.
Chemie
Nějaký dobrovolník?
Geologie
Nějaký dobrovolník?
Ochrana životního prostředí
Nějaký dobrovolník?
Geografie a kartografie
Nějaký dobrovolník?
Toxikologie - KATA
Ne moc proslaveným oborem je KATA (klinická a toxikologická analýza), jejíž studenti podle svých pedagogogů nemají dobré základy ani v biologii, ani chemii ani středoškolské matematice. Jejich praktická cvičení z chemie jsou proto nahlížena "skrz prsty" stejně tak, jako když mají biologové praktická cvičení z chemie.
Nějaký dobrovolník?
Sociální geografie
Nějaký dobrovolník?